Norská slovesa a přítomný čas: jednodušší, než si myslíš
Slovesa v Norštině
Norská slovesa a přítomný čas: jednodušší, než si myslíš
Časování sloves patří v češtině mezi poměrně složité části gramatiky.
Říkáme:
já pracuji
ty pracuješ
on pracuje
my pracujeme
oni pracují
V norštině je to výrazně jednodušší. Sloveso má v přítomném čase stejný tvar bez ohledu na to, kdo danou činnost vykonává.
Například sloveso å jobbe, tedy pracovat:
Jeg jobber.
Pracuji.
Du jobber.
Pracuješ.
Han jobber.
Pracuje.
Vi jobber.
Pracujeme.
De jobber.
Pracují.
Tvar slovesa jobber zůstává ve všech větách stejný. Nemusíš se tedy učit několik různých koncovek pro jednotlivé osoby.
Co je norský infinitiv
Infinitiv je základní tvar slovesa, který najdeš ve slovníku.
V češtině jsou to například slovesa:
pracovat
mluvit
jíst
bydlet
V norštině před infinitiv obvykle přidáváme slovo å:
å jobbe = pracovat
å snakke = mluvit
å spise = jíst
å bo = bydlet
å lære = učit se
å komme = přijít
Samotné å se zde nepřekládá jako samostatné slovo. Označuje pouze to, že sloveso je v infinitivu.
Ve slovnících a učebnicích proto doporučuji učit se norská slovesa vždy s å:
Neuč se pouze:
snakke
Uč se:
å snakke = mluvit
Díky tomu snadněji poznáš, že jde o sloveso v základním tvaru.
Jak vytvořit přítomný čas
U většiny norských sloves vytvoříš přítomný čas jednoduše přidáním koncovky -r k infinitivu bez slova å.
InfinitivPřítomný časVýznamå jobbejobberpracujeå snakkesnakkermluvíå spisespiserjíå kommekommerpřicházíå boborbydlíå lærelæreručí seå drikkedrikkerpijeå venteventerčeká
Například:
å snakke → snakker
Jeg snakker norsk.
Mluvím norsky.
å spise → spiser
Hun spiser frokost.
Snídá.
å bo → bor
Vi bor i Tsjekkia.
Bydlíme v Česku.
Tvorbu přítomného času přidáním -r a stejný tvar slovesa pro všechny osoby uvádí také gramatický přehled norského kurzu NTNU.
Stejný tvar pro všechny osoby
Toto je jedno z nejdůležitějších pravidel norských sloves:
Tvar slovesa se nemění podle osoby ani čísla.
Podívej se na sloveso å snakke:
OsobaNorská větaČeský významjegJeg snakker.Mluvím.duDu snakker.Mluvíš.hanHan snakker.Mluví.hunHun snakker.Mluví.viVi snakker.Mluvíme.dereDere snakker.Mluvíte.deDe snakker.Mluví.
Jediné, co se mění, je osobní zájmeno. Sloveso snakker zůstává stejné.
Pro českého studenta je to výrazné zjednodušení. Nemusíš si pamatovat celé tabulky časování.
Nejdůležitější nepravidelná slovesa
Ne všechna norská slovesa tvoří přítomný čas jednoduchým přidáním -r. Některá velmi častá slovesa mají nepravidelný tvar.
Å være: být
å være → er
Jeg er trøtt.
Jsem unavený.
Hun er fra Norge.
Je z Norska.
Vi er hjemme.
Jsme doma.
Sloveso er opět používáme pro všechny osoby.
Å gjøre: dělat
å gjøre → gjør
Hva gjør du?
Co děláš?
Jeg gjør leksene.
Dělám domácí úkoly.
Å ha: mít
å ha → har
Jeg har en bil.
Mám auto.
Hun har tid.
Má čas.
Vi har kaffe.
Máme kávu.
Å si: říct
å si → sier
Hva sier du?
Co říkáš?
Han sier hei.
Říká ahoj.
Å vite: vědět
å vite → vet
Jeg vet ikke.
Nevím.
Vet du det?
Víš to?
Å spørre: ptát se
å spørre → spør
Jeg spør læreren.
Ptám se učitele.
Hun spør om hjelp.
Žádá o pomoc.
Nejdůležitější nepravidelná slovesa se vyplatí naučit jako dvojici:
å være, er
å gjøre, gjør
å ha, har
å si, sier
å vite, vet
å spørre, spør
Co norský přítomný čas vyjadřuje
Norský přítomný čas se používá v několika situacích.
1. Činnost probíhající právě teď
Jeg spiser frokost.
Právě snídám.
Hun snakker med Erik.
Právě mluví s Erikem.
Vi venter på bussen.
Čekáme na autobus.
Norština nemá samostatný průběhový čas odpovídající anglickému tvaru „I am working“. O tom, zda činnost probíhá právě teď, obvykle rozhoduje kontext.
Jeg jobber.
může podle situace znamenat:
Pracuji.
Právě pracuji.
2. Pravidelně opakovaná činnost
Jeg trener hver mandag.
Každé pondělí trénuji.
Hun drikker kaffe om morgenen.
Ráno pije kávu.
Vi går på jobb hver dag.
Každý den chodíme do práce.
3. Obecný stav nebo skutečnost
Jeg bor i Praha.
Bydlím v Praze.
Han snakker norsk.
Mluví norsky.
Norge ligger i Nord-Europa.
Norsko leží v severní Evropě.
4. Blízká nebo naplánovaná budoucnost
Přítomný čas se může použít také pro budoucí událost, pokud je z věty jasné, kdy se stane.
Jeg reiser til Oslo i morgen.
Zítra jedu do Osla.
Vi møtes på fredag.
Setkáme se v pátek.
Toget går klokka åtte.
Vlak jede v osm hodin.
Časový údaj, například i morgen, på fredag nebo klokka åtte, ukazuje, že mluvíme o budoucnosti.
Jak vytvořit zápor
Zápor v norštině tvoříme pomocí slova ikke, které znamená ne nebo nikoli.
V běžné hlavní větě stojí ikke zpravidla za slovesem v určitém tvaru.
Jeg jobber ikke.
Nepracuji.
Hun snakker ikke norsk.
Nemluví norsky.
Vi bor ikke i Oslo.
Nebydlíme v Oslu.
Han spiser ikke kjøtt.
Nejí maso.
Základní pořadí je:
podmět + sloveso + ikke + zbytek věty
Například:
Jeg + drikker + ikke + kaffe.
Jeg drikker ikke kaffe.
Nepiji kávu.
Umístění ikke za slovesem v hlavní oznamovací větě potvrzuje také gramatický přehled NTNU.
Přítomný čas a pravidlo V2
V norské hlavní větě stojí časované sloveso na druhé větné pozici.
Pokud věta začíná podmětem, slovosled je jednoduchý:
Jeg jobber i Oslo.
Pracuji v Oslu.
První pozice:
Jeg
Druhá pozice:
jobber
Pokud ale na začátek přesuneme časový údaj, sloveso musí stále zůstat na druhé pozici:
I dag jobber jeg i Oslo.
Dnes pracuji v Oslu.
Správně:
I dag jobber jeg.
Chybně:
I dag jeg jobber.
Podobně:
Nå spiser vi frokost.
Teď snídáme.
Om kvelden ser hun på TV.
Večer se dívá na televizi.
I Norge bor det mange mennesker.
V Norsku žije mnoho lidí.
Nezapomeň, že druhá pozice neznamená vždy druhé napsané slovo. Znamená druhou větnou část.
Například spojení I dag tvoří společně jednu větnou část.
Jak vytvořit otázku
Otázka s odpovědí ano, nebo ne
U jednoduché otázky přesuneme sloveso před podmět.
Oznamovací věta:
Du jobber i Oslo.
Pracuješ v Oslu.
Otázka:
Jobber du i Oslo?
Pracuješ v Oslu?
Další příklady:
Snakker du norsk?
Mluvíš norsky?
Bor hun i Bergen?
Bydlí v Bergenu?
Spiser dere frokost?
Snídáte?
Kommer han i dag?
Přijde dnes?
Základní pořadí otázky je:
sloveso + podmět + zbytek otázky
Otázka s tázacím slovem
Pokud použijeme tázací slovo, stojí na začátku. Za ním následuje sloveso a potom podmět.
Hvor bor du?
Kde bydlíš?
Hva gjør hun?
Co dělá?
Når kommer toget?
Kdy přijede vlak?
Hvorfor lærer du norsk?
Proč se učíš norsky?
Základní pořadí je:
tázací slovo + sloveso + podmět + zbytek otázky
Dvě slovesa v jedné větě
V jedné větě se často objeví dvě slovesa.
Například:
Jeg vil spise.
Chci jíst.
První sloveso vil je časované. Druhé sloveso spise zůstává v infinitivu bez å.
Stejně fungují další častá způsobová slovesa:
InfinitivPřítomný časVýznamå kunnekanmoci, umětå villevilchtítå skulleskalmít něco v plánuå måttemåmuset
Příklady:
Jeg kan snakke litt norsk.
Umím trochu norsky.
Hun vil spise.
Chce jíst.
Vi skal reise til Norge.
Pojedeme do Norska.
Du må vente.
Musíš čekat.
Po slovesech kan, vil, skal a må nepoužíváme infinitivní částici å.
Správně:
Jeg kan snakke norsk.
Chybně:
Jeg kan å snakke norsk.
Pokud ve větě vytvoříme zápor, ikke stojí za prvním časovaným slovesem:
Jeg kan ikke komme.
Nemohu přijít.
Hun vil ikke spise.
Nechce jíst.
Vi skal ikke jobbe i morgen.
Zítra nebudeme pracovat.
Nejčastější chyby
1. Časování slovesa podle osoby
Chybně:
Jeg jobber.
Han jobbe.
Vi jobberer.
Správně:
Jeg jobber.
Han jobber.
Vi jobber.
Tvar slovesa je pro všechny osoby stejný.
2. Použití infinitivu místo přítomného času
Chybně:
Jeg jobbe i Oslo.
Správně:
Jeg jobber i Oslo.
Infinitiv jobbe potřebuje v přítomném čase koncovku -r.
3. Ponechání å v běžné větě
Chybně:
Jeg å jobber i Oslo.
Správně:
Jeg jobber i Oslo.
Částici å používáme s infinitivem, ne před časovaným slovesem v jednoduché větě.
4. Vytváření průběhového času podle angličtiny
Chybně:
Jeg er jobber.
Správně:
Jeg jobber.
Norština zde nepotřebuje pomocné sloveso er.
5. Špatné umístění ikke
Chybně:
Jeg ikke snakker norsk.
Správně:
Jeg snakker ikke norsk.
6. Špatný slovosled po časovém údaji
Chybně:
I dag jeg jobber.
Správně:
I dag jobber jeg.
Krátké procvičení
Cvičení 1: Vytvoř přítomný čas
Převeď slovesa do přítomného času.
å snakke
å spise
å bo
å komme
å være
å gjøre
å ha
å si
Cvičení 2: Doplň správný tvar slovesa
Jeg ___ i Tsjekkia. (å bo)
Hun ___ norsk. (å lære)
Vi ___ frokost. (å spise)
Han ___ ikke kaffe. (å drikke)
De ___ fra Norge. (å være)
Hva ___ du? (å gjøre)
Cvičení 3: Vytvoř správnou větu
jeg / norsk / snakker
ikke / hun / jobber / i dag
i morgen / reiser / vi / til Oslo
du / hvor / bor
kaffe / drikker / han / ikke
Cvičení 4: Přelož do norštiny
Bydlím v Česku.
Mluvíš norsky?
Dnes nepracuji.
Co děláš?
Zítra jedeme do Osla.
Nemohu přijít.
Řešení
Cvičení 1
snakker
spiser
bor
kommer
er
gjør
har
sier
Cvičení 2
Jeg bor i Tsjekkia.
Hun lærer norsk.
Vi spiser frokost.
Han drikker ikke kaffe.
De er fra Norge.
Hva gjør du?
Cvičení 3
Jeg snakker norsk.
Hun jobber ikke i dag.
I morgen reiser vi til Oslo.
Hvor bor du?
Han drikker ikke kaffe.
Cvičení 4
Jeg bor i Tsjekkia.
Snakker du norsk?
Jeg jobber ikke i dag.
Hva gjør du?
I morgen reiser vi til Oslo.
Jeg kan ikke komme.
Shrnutí
Pro norský přítomný čas si zapamatuj několik základních pravidel:
Infinitiv obvykle poznáš podle částice å.
Přítomný čas většinou vytvoříš přidáním -r.
Sloveso má stejný tvar pro všechny osoby.
Některá častá slovesa mají nepravidelné tvary, například er, har a gjør.
Zápor ikke stojí v hlavní větě obvykle za časovaným slovesem.
V oznamovací větě musí časované sloveso dodržovat pravidlo V2.
V otázce se sloveso přesouvá před podmět.
Po slovesech kan, vil, skal a må následuje infinitiv bez å.
Norská slovesa jsou pro českého studenta ve skutečnosti velmi přívětivá. Jakmile si zvykneš na koncovku -r, několik nepravidelných tvarů a norský slovosled, dokážeš rychle vytvořit velké množství praktických vět.
V učebnici Norština od prvního dne se s novými slovesy setkáváš postupně přímo v příběhu. Každé pravidlo je samostatně vysvětlené a následně procvičené ve větách, dialozích a situacích, které můžeš skutečně použít.